Před sto lety byla Ostrava bohaté město. Dařilo se v ní i známému rodu Rothschildů


 07. 04. 2019

Moravskoslezské inovační centrum Ostrava má na starosti podporu podnikatelů na severní Moravě. Současní byznysmeni mají nač navazovat: ve městě se točily peníze a jeho obyvatelé je rádi utráceli, tvrdí ředitelka Archivu města Ostravy Hana Šústková.

Ocelové město republiky, jak se Ostravě přezdívá, má k podnikání blízko. „Ostrava byla nesmírně bohaté město, tady se peníze točily a lidé si rádi užívali, na druhé straně byla veliká bída. Mělo to takový americký ráz, byly zde vidět propastné rozdíly,“ popisuje Šústková.

V Ostravě byla hustá síť restaurací nejrůznějších kategorií. „Od doupat neřesti až po velice luxusní podniky, kam chodili lidé utrácet peníze vydělané nejen ve velkém průmyslu. V té době se velmi dařilo kavárnám. Lidé tam chodili nejen posedět, ale také tančit. V kavárnách probíhal i obchodní život. Pamětníci vypráví, že v kavárnách se scházeli a domlouvali své obchody advokáti, obchodníci a například obchodní cestující. Nejznámějšími kavárnami byly Elektra, Praha, Kafé Royal (Menza filozofické fakulty na Reální ulici), kavárna Fénix (naproti Divadla J. Myrona) a Bocaccio (Palace),“ líčí ředitelka.

Podnikatelskou smetánku ve městě představovali majitelé  obchodních domů, kterých bylo v Ostravě několik. „Ve 30. letech postavila rodina Bachnerů obchodní dům s nejrůznějším zbožím pro vybavení domácnosti, dnes je známý pod názvem Horník. Kousek dále byl proslulý obchodní dům Rix zaměřený na módu, textil a galanterii. Původní budova byla za války zničena bombardováním a na jejím místě nyní stojí dům s pelikánem. Velkým obchodním domem, vzbuzujícím dodnes vášně, byla Textilie neboli Ostravica, patřící podnikateli Igo Wechslerovi,“ popisuje archivářka.

Vedle nejznámější trojice obchoďáků, které patřily židovským podnikatelům, byly v Ostravě filiálky celoregionálních obchodních domů ASO (dnes sídlo Všeobecné zdravotní pojišťovny), Baťa a Brouk a Babka (Dům knihy). 

Průmyslníci na výsluní

Nejbohatšími podnikateli byli jednoznačně majitelé ostravských dolů, hutí a podnikatelé v chemickém průmyslu. „Po roce 1918 už je obtížné rozklíčovat majitele velkých průmyslových podniků, protože přecházejí na akciové společnosti a vedení přejímají manažeři. Jiné je to u dolů, tam se jednalo o šlechtické rodiny – například hrabata Wilczkové na Slezské Ostravě a Reifferscheidtové. Do roku 1945 se tedy jednalo rodinné podnikání, poté byli majitelé uznáni za Němce a podniky nad 500 zaměstnanců byly znárodněny, čímž vzniká koncern OKD, který sdružil ostravsko-karvinské doly,“ vysvětluje Šústková. 

V Ostravě fungovaly i malé rodinné hutě jako slévárna Rudolfa Sýkory v Mariánských Horách a Moravské Ostravě, ale ty nemohly soupeřit s obřími Vítkovickými železárnami. „Vítkovické železárny, přestože to byl obrovský konglomerát, si udržely rodinné vlastnictví velkopodnikatelských rodin Gutmannů a Rothschildů až do roku 1939 respektive 1945,“ uvádí ředitelka.

Poslední ostravský Rothschild - Eugen, přestože měl v Moravské Ostravě trvalý pobyt, žil trvale v Paříži. „Gutmanni jsou méně známí, pocházeli z Lipníka nad Bečvou, nakupovali a prodávali uhlí na Ostravsku a hráli od 50. let 19. století významnou finančnickou a velkoobchodnickou roli. Pak se etablovali ve Vídni a založili obchodní a finanční dům „bratři Gutmannové“,“ říká archivářka.

Živnostníků byla spousta

V Ostravě podnikali přirozeně také živnostníci a nejrůznější obchodníci. „Živnostníci se sdružovali do živnostenských společenstev, jako například řezníci, uzenáři, obchodníci s potravinami či jejich výrobci. Objevovali se taxikáři, prodejci aut a pohonných hmot. Dařilo se soukromým lékařským praxím, dentistům a lékárníkům, známé bylo soukromé sanatorium doktora Kleina v Grossmannově vile,“ popisuje ředitelka.

Ve městě podnikali i advokáti, soukromníci vlastnili stavební společnosti - například Strassmann nebo bratři Špačkové. „Byla zde spousta krámkařů, drobných živnostníků, kteří prodávali potraviny a k tomu třeba petrolej. Vedle nich byli i obchodníci jako například František Letovský, který měl na dnešním Masarykově náměstí obchod s vyhlášenými lahůdkami, kde bylo možné koupit luxusní potraviny a alkohol,“ líčí archivářka.

Veškeré služby ve městě byly před sto lety soukromé: holiči, kadeřníci, pohřebnictví, přeprava, fotografové, knihtiskárny, nakladatelství, papírenské obchody. „Podnikaly i ženy, před svatbou pracovaly, ale pak velice často zůstávaly doma. Mohly si však přivydělávat. Kolonie mívaly svůj pozemek, kde se pěstovala zelenina, chovaly slepice a přebytky bylo možné zpeněžit. Ve vyšších kruzích se neslušelo, aby žena pracovala. Od bohatých žen se očekávalo, že se budou starat o chod domácnosti, dělat muži zázemí, pořádat společenské akce, salony a u toho budou krásné,“ uvádí Šustková.  

Podnikání v krajském městě nejprve zasáhla ve 30. letech velká hospodářské krize. „Tu malé podniky nepřežily a šly do konkurzu, ani Vítkovice na tom nebyly dobře a snižovaly své stavy o 50 procent. Podobně postižené krizí bylo luxusní zboží a stavebnictví. Nejvíce to asi postihlo střední podnikatele, kteří ve 2. polovině 20. let investovali z půjček a v krizi museli půjčky vracet. Další ranou byla 2. světová válka, která svým neblahým průběhem ovlivnila osudy většinou židovských podnikatelů a po válce bohatých německých velkopodnikatelů,“ dodává.




Autor: ( red)



Vyhledáváme ty nejlepší zážitky ve městě.
Chcete o nich vědět mezi prvními?

Přidejte se k nám na facebooku!

Zapojte se do dění. Bavte se a vyhrávejte.

Partneři portálu: