Je suis tombé amoreux...

Intermedialistka u sochaře na stáži

Poprvé v životě se chystám do Francie. Neletím, nepluju, nejedu vlakem, nejedu autobusem, nejedu autem, jedu kamionem. Poprvé na dobu delší než dva týdny, při vzdálenosti větší než 200 km jedu pryč z domoviny. Přichází to v pravý čas, potřebuji vypnout, vypustit a zase načerpat a zapnout jinde. Poprvé mi bude angličtina víceméně k ničemu.

Odjíždím v polovině května, klasicky nachlazená. To se mi stává často před cestováním do zahraničí. Z pár věcí jsem lehce nervózní, možná proto. Jaké boty si mám sbalit? Jaké oblečení? Potřebuji opravdu všechno, od pracovního oblečení až po seriózní vernisážové kousky. Rozpětí je nejen tematické, ale i v rámci prostředí - jistá je Paříž a horská vesnička La Monnerie-le-Montel, dozvěděla jsem se předchozí mailovou komunikací s panem Škodou. Po úporném balení vyrážíme v noci kamionem směr Paříž. Jsem nadšená, není mi dobře, ale cítím se příjemně. V noci přišla horečka. Ráno se o mě výsostně postaral Mirek, mamčin přítel a řidič zmíněného kamionu.